Stačí svědek z cely a mohou vás zničit." Juřička po odhalení ČT popisuje zákulisí své kauzy

07.10.2026

Česká televize v pořadu Rozpleteno otevřela téma takzvaných "svědků z cely" – odsouzených, kteří vypovídají v různých trestních kauzách a jejichž motivace či věrohodnost může vyvolávat pochybnosti. Podnikatel Robert Juřička v reportáži vystoupil a tvrdí, že podobný mechanismus sehrál významnou roli také v jeho vlastním trestním stíhání. V navazujícím rozhovoru pro ParlamentníListy.cz popisuje, co jej na zjištěních České televize zaujalo, proč zpochybňuje věrohodnost některých svědků a jaké pojistky podle něj v systému trestního řízení chybějí.


Když jsme spolu mluvili na jaře, upozorňoval jste na fenomén takzvaných univerzálních svědků a tvrdil jste, že podobný člověk sehrál významnou roli také ve vašem vlastním trestním stíhání. O několik měsíců později odvysílala Česká televize reportáž Svědek z cely, ve které jste rovněž vystoupil. Když jste výslednou reportáž viděl, měl jste pocit, že popisuje stejný mechanismus, o kterém jste tehdy mluvil vy?

Víte, příběhy, které v této reportáži zazněly, mají mnoho společného. Vždy se objeví záhadný svědek z řad odsouzených, který naprosto přesně doplní chybějící důkazy v přípravných řízeních. Je pečlivě zaprotokolováno, že onen svědek sám o své vůli kontaktoval policii prostřednictvím Vězeňské služby, vše, co činí, dělá z vlastního přesvědčení a nikdy mu nebyla nabídnuta nějaká výhoda či úleva, aby tím byla zachována jeho věrohodnost. Takto je to deklarováno i v našem případě. Potud jde o stejný modus operandi, ovšem v mém případě vstupuje do této pohádky onen vzpomínaný deníček jednoho z kajícníků, který je plný poznámek, jako např. "přijedou, dovezou notičky a bude opušťáček" a mnoho dalších. Bohužel reportáž byla příliš krátká na to, aby v ní vynikly další, podle mého, mnohem závažnější detaily.

Česká televize získala mimo jiné deník člověka označovaného za univerzálního svědka a reportáž otevřela otázku, jak často se může jeden člověk dostávat k údajným přiznáním či citlivým informacím od různých obviněných. Co vás z materiálů, které ČT zveřejnila, zaujalo nejvíce? Objevilo se tam něco, co jste do té doby nevěděl nebo co vám zpětně pomohlo pochopit události ve vaší vlastní kauze?

Díl pořadu Rozpleteno, který zmiňujete, konečně otevřeně hovoří o problému, o kterém se mnoho lidí bojí promluvit. Já osobně jsem si až do odvysílání tohoto dílu nedokázal připustit, že se univerzální svědek stal běžnou praxí dnešní policejní a soudní práce. A co mě zaujalo? Ani ne zaujalo, jako spíš vyděsilo. Vyděsilo mě právě to, že může takový kajícník, který je ve výkonu trestu, instruovat své rodinné příslušníky ke křivé výpovědi, a to dokonce proti vysoce postavenému vyšetřovateli NCOZ. Narážím zde na dopis, který byl v této reportáži předložen právě onomu dnes již bývalému vyšetřovateli NCOZ, který byl díky tomu propuštěn ze služeb státu a strávil nějaký čas ve vazbě. To mě utvrdilo v tom, že dnes, pokud vás bude chtít někdo zničit, to velmi lehce dokáže. To, co v onom pořadu zaznělo, mě jen utvrdilo v mém přesvědčení, že se vše kolem mé osoby děje podle připraveného scénáře, o kterém se hovoří v policejních odposleších v jiné kauze.

V dubnovém rozhovoru jste poměrně konkrétně hovořil o tom, že svědek ve vaší věci měl po své výpovědi získat podle vás nestandardní výhody. Tohle je ale velmi závažné tvrzení. Můžete dnes přesněji říci, o jaké výhody mělo jít, v jaké časové souslednosti měly přijít, a především z čeho vyvozujete souvislost mezi jeho výpovědí a následným zacházením s ním? Existují k tomu dokumenty, rozhodnutí nebo jiné ověřitelné podklady?

Přesnou časovou osu vám opravdu nebudu sdělovat, neboť to v danou chvíli není z taktických důvodů možné. Mohu ale zmínit např. jeho pokus o podmínečné propuštění pomocí několika dopisů adresovaných NCOZ, vrchnímu státnímu zastupitelství a GIBS, v nichž popisuje, jak s nimi vzorně spolupracuje v mnoha kauzách nebo jak v poslední době přispěl k zásahu v našem případě. A že je tedy jejich povinností zasadit se o jeho podmínečné propuštění z výkonu trestu. Dále mohu zmínit jeho deníček a poznámky v něm, doplňující události před onou monstrózní akcí, při které mi do domu vtrhla zásahová jednotka. Takže je jasné, že v tomto případě to určitě nedělal ze svého přesvědčení bez nároků na protislužbu. O tom, že mluví pravdu, už vůbec nemůže být řeč, neboť, jak vyplynulo z poslední reportáže, tento svědek v jiném případě dokonce navedl svou manželku ke křivé výpovědi výměnou za zastavení jedné ze svých kauz.

Snad nemusím zmiňovat, že podmínečné propuštění mu nakonec vyšlo, neboť, řečeno žargonem orgánů činných v trestním řízení, se resocializoval. Pro vaši představu, jak mu to vyšlo, mohu zmínit jeho výslech jako svědka v mé trestní kauze, kde pár měsíců po propuštění na dotaz bez okolků přiznává, že ve věznici měl a užíval mobilní telefon, ačkoli v tu dobu už byl resocializován. Snad nemusím dodávat, že užívání telefonu ve věznici je trestné.

Právě motivace svědka je jedním z klíčových témat reportáže ČT. Samotná skutečnost, že odsouzený nebo obviněný dostane později mírnější zacházení, samozřejmě ještě automaticky nedokazuje, že předtím vypovídal nepravdivě. Kde podle vás vede hranice mezi legitimní spoluprací s policií a situací, kdy už vzniká důvodné podezření na obchod typu "výpověď za výhodu"? A co konkrétně vás vede k přesvědčení, že ve vámi popisovaném případě byla tato hranice překročena?

Ano, to máte pravdu. Samozřejmě, mírnější zacházení ano, ale abych to řekl opět policejní terminologií, v množství menším než malém. Nebo si opravdu myslíte, že by za to měly být udělovány mimořádné vycházky, opušťáky atd.? Oznámení trestné činnosti či podání svědecké výpovědi je přece ještě pořád občanská povinnost. Navíc je v mém případě prokázáno, že nevypovídal pravdu. Bohužel občan má občanskou povinnost. Ovšem kdo by dnes plnil občanskou povinnost, když samotní policisté toto nečiní, i když jim dodáte důkazy, že jeden ze svědků křivě vypovídal? Možná proto, že se jednalo také o svědka s kriminální minulostí a domnívám se, že také o informátora policie.

Ve vašem případě jste už dříve popisoval, že jeden z důležitých svědků svou výpověď postupně doplňoval a po letech si měl vzpomenout na další skutečnosti, které vás měly spojovat s údajnou trestnou činností. Změnilo se od našeho posledního rozhovoru v této věci něco? Objevily se nové výpovědi, důkazy nebo naopak okolnosti, které podle vás věrohodnost tohoto svědka dále zpochybňují? A v jaké fázi je dnes vaše trestní věc?

Bohužel, spis se uzavřel i přes naše důležité návrhy na dokazování a teď je vše plně v rukou vrchního státního zástupce. Uvidíme, jak se s tím popere.

Na jaře jste také otevřel velmi neobvyklý příběh Aleše Piskláka a nabídky, podle níž měl jeden ze svědků za 20 milionů korun "říci pravdu" či změnit svou dosavadní výpověď. Mluvili jsme tehdy o policejně sledovaných schůzkách, notářském zápisu a následném zadržení. Došlo od té doby v této části příběhu k nějakému vývoji? A můžete dnes doložit něco, co jste tehdy kvůli probíhajícím řízením zveřejnit nemohl?

Pro připomenutí čtenářům, o co vlastně jde: Pan Pisklák byl iniciátorem a prostředníkem, který oslovil jednoho ze zaměstnanců Pavla Buráně s tím, že onen popisovaný univerzální svědek, který byl podmínečně propuštěn z výkonu trestu, chce panu Buráňovi říct pravdu o svém svědectví proti němu i mně, popřípadě učinit výpověď před soudem. Za to požadoval 20 000 000 Kč. Za spolupráce NCOZ proběhlo několik schůzek, přičemž den před možným zdárným dokončením byli oba aktéři omezeni na osobní svobodě. Pan Pisklák byl označen policií jako svědek a druhý z aktérů je obviněn z křivého obvinění státního zástupce a důstojníka NCOZ. Byla sepsána žaloba a od té doby probíhají soudní jednání, bohužel s vyloučením veřejnosti. Můj názor je, že se hraje o čas, neboť obviněným je člověk podmínečně propuštěný. Pokud padne pravomocný odsuzující rozsudek, bude to porušení podmínky se všemi důsledky.

Reportáž České televize hovořila nejen s lidmi, kteří tvrdí, že jim podobná svědectví poškodila život, ale také s člověkem z vězeňského prostředí a kriminalistou obeznámeným s touto praxí. Překvapilo vás, že podobné pochybnosti už nezaznívají pouze od obviněných, odsouzených či jejich obhájců? Považujete to za argument, že nejde jen o jednotlivé excesy, nebo byste byl i po této reportáži opatrný s tvrzením, že jde o systémový problém?

Bohužel jsem přesvědčen, že zde selhávají všechny kontrolní mechanismy. Vzpomínáte na utajované svědky? Také to byl fenomén, který nastupoval v době důkazní nouze. Až do doby, než prasklo, že za kuklami se mnohdy skrývali samotní policisté. Dnešní soustava státních zastupitelství a orgánů činných v trestním řízení je vůbec dokonalý systém, který se účinně dokáže bránit důkazům zvenčí.

Víte, při jedné veřejné debatě s prezidentem jsem mu položil otázku, zda je přesvědčen, že ještě žijeme v právním státě. Divil se mé otázce, tak jsem mu zhruba popsal události, načež mi odpověděl, že se můžu přece bránit, např. podat si stížnost. Tak jsem mu vysvětlil fungování takové stížnosti. Řekl jsem mu: "Pane prezidente, podáte si stížnost na vyšetřovatele ke státnímu zástupci, ten stížnost postoupí onomu vyšetřovateli, aby vám odpověděl. A tento vyšetřovatel vám v klidu odpoví, že se nic nestalo. K čemu je taková stížnost, kterou řeší osoba, na kterou si stěžujete?" Ale toto je téma na samostatný článek.

V našem předchozím rozhovoru jste byl velmi kritický k práci některých policistů a státních zástupců. Férová otázka ale zní i opačně: setkal jste se během svého případu s konkrétním vysvětlením policie či státního zastupitelství, proč považují sporného svědka za důvěryhodného? Jakými dalšími důkazy podle nich jeho výpověď podporují a co z jejich argumentace považujete za nejsilnější odpověď na vaše námitky?

Víte, můžu mluvit jen za sebe a nevím, proč takové svědky považují za důvěryhodné. Ptáte se na konkrétní vysvětlení? Ne, ničeho takového jsem se od policie ani státního zastupitelství nedočkal. Navíc, pokud jsem jim při výpovědích prokázal nedůvěryhodnost, bylo to ignorováno. Popřípadě, pokud některý ze svědků vypovídal v můj prospěch, nebylo to vyslyšeno.

Česká televize otevřela otázku, zda má český trestní systém dostatečné pojistky pro situace, kdy proti člověku vypovídá spoluvězeň nebo opakovaně využívaný svědek, který může mít na výsledku vlastní zájem. Kdybyste měl na základě své zkušenosti navrhnout dvě či tři konkrétní změny pravidel, jaké by to byly? Měl by například soud automaticky znát kompletní historii vystupování takového člověka v jiných kauzách a všechny případné výhody či intervence, které po spolupráci získal?

Samozřejmě. Jak chcete bez znalosti všech souvislostí a jeho historie posoudit, zda dotyčný nemá jiný zájem vypovídat svou pravdu? Třeba jen proto, že jej někdo poučil?

Když jsme spolu hovořili poprvé, byl váš příběh především osobním střetem jednoho podnikatele s policií a trestním řízením. Dnes stejné téma otevřela veřejnoprávní televize jako širší problém. Co byste po odvysílání reportáže chtěl, aby se stalo dál? Očekáváte pouze veřejnou debatu, nebo podle vás existují konkrétní případy či postupy, které by měly být znovu prověřeny – a pokud ano, kdo by takovou kontrolu měl podle vás provést, aby jí bylo možné důvěřovat?

Veřejnou debatu vítám, ale za podstatné považuji, aby veškeré skutečnosti, které v reportáži zazněly, byly důsledně prověřeny. Přitom tam, jak jsem již uvedl, kvůli časovému limitu reportáže nezazněly všechny závažné skutečnosti. Bohužel se to týká vysoce postavených důstojníků, takže o řádném prověření pochybuji. Jeden z jmenovaných je přece vedoucí funkcionář z GIBS. Myslíte si, že vzhledem k jeho vztahům jej budou prověřovat členové vlastního útvaru? A budou je podporovat vedoucí, kteří toho pána na tuto pozici dosadili? Mohu jen dodat, že se budu velmi rád ohledně postupů tohoto prověřování mýlit.

Share