O zásahu věděl roky dopředu z odposlechů.Přesto nevěřil, že mu policejní komando vyrazí dveře, říká Robert Juřička
O tom, že se může stát terčem policejního zásahu, podle svých slov věděl dlouhé rokydopředu. Ne z domněnek, ale z odposlechů pořízených při vyšetřování únosu podnikatele Pavla Buráně. Robert Juřička, spolumajitel společnosti AUTO GAMES a Buráňův spolupracovník, dnes tvrdí, že tehdejší hovory popisovaly scénář, který se nakonec skutečně naplnil. Když mu v prosinci 2021 časně ráno policejní komando vyrazilo dveře domu, prý pochopil, že to, co dříve znělo neuvěřitelně, se stalo realitou. Do konce života podle svých slov nezapomene hlavně na vyděšený pohled svého desetiměsíčního syna.
.
Vaše jméno se v médiích příliš neobjevuje, přesto jste se podobně jako podnikatel Pavel Buráň střetl s praktikami české justice, které přinejmenším vyvolávají kontroverzi. Je to tak?A co vás pojí právě s kauzou Pavla Buráně?
Ano, přesně tak. Jak zaznělo ve vaší otázce, okusil jsem na vlastní kůži podivné praktiky, ovšem ne české justice, ale orgánů činných v trestním řízení, konkrétně NCOZ, tedy Národní centrály proti organizovanému zločinu. A co mě pojí s kauzami pana Pavla Buráně? Mnohé. Vše se začalo odvíjet od roku 2014, kdy došlo k únosu Pavla Buráně a následnému vyšetřování. Mnohé. Vše se začalo odvíjet od roku 2014, kdy došlo k únosu Pavla Buráně a následnému vyšetřování. V tento moment se počaly spřádat nitě k mnoha problémům mé osoby, což vyústilo v mé demonstrativní zatčení anásledné obvinění.
Vzpomenete si na okamžik, kdy u vás doma zasahovala policie a zatýkala vás zásahovájednotka? Jak celý zásah probíhal a co vám tehdy policisté sdělili jako důvod tak razantníhopostupu?
Na tu chvíli nezapomenu snad nikdy. Dne 7. prosince 2021 mě ráno v pět hodin vzbudil manželčinkřik od vstupních dveří, že se k nám někdo snaží vloupat. Na její otázku, kdo je za dveřmi, seozvalo: "Policie ČR." Manželka poté žádá policisty, aby na dveře nevyvíjeli sílu, že se je snažíodemknout a pustit je dovnitř. Na to nikdo nereaguje a dveře násilím vylamují páčidlem, dovnitřvbíhají policisté ze zásahové jednotky s dlouhými zbraněmi, mě povalují na zem, svazují mi ruce aodvádějí mě do kuchyně. Zde mi byl předložen příkaz k domovní prohlídce k přečtení. Stačilo sipřečíst prvních pár vět a osobní údaje oznamovatele mé údajné trestné činnosti, abych věděl, cose děje a proč tady jsou. Ptáte se proč? No jednoduše, jelikož o tomto postupu oznamovatel mluvilv odposleších, které byly pořízeny právě při vyšetřování únosu Pavla Buráně. V těchto odposlešíchbyla tato akce popisována a plánována již v roce 2015 a dnes, když si to dám do časové osy, jsempřesvědčen, že vše souvisí se vším.
Proč si podle vás policie zvolila právě takto demonstrativní postup, tedy zásah těžkooděncůa zatčení přímo u vás doma? Odpovídalo to podle vás povaze obvinění?
Podle mého názoru je to běžný postup orgánů činných v trestním řízení v případech, kdy mají málodůkazů k zahájení trestního stíhání. Prostě ukázat svou sílu a moc, zastrašit vás a vaše blízké adoufat, že se přiznáte k něčemu, co jste ani neudělal. To první se jim v mém případě povedlo navýbornou. Ještě teď mám před očima vytřeštěné oči mého desetiměsíčního syna, plačícího vnáručí maminky. Nejde si ani myslet, že šlo o běžný zásah. Nebo opravdu může někdo uvěřitpohádce o tom, že jdou do mého domu hledat důkazy k údajné trestné činnosti, kterou jsem mělpáchat před třinácti lety? Zvláště když dobře věděli, že dům byl zakoupen v roce 2017, prošelrozsáhlou rekonstrukcí a já se do něj jako nájemník stěhoval v roce 2018. O tom, zda byl, či nebylzásah adekvátní, nechci polemizovat. To ať posoudí čtenář sám. Mou stížnost zdůvodnili tím, žejsem legálním držitelem krátké zbraně a že v okolí mám špatnou pověst. Nevím, jakým způsobemověřovali mou pověst, ale mám na to vlastní názor. Vždyť se ani neobtěžovali s ověřením svéhotvrzení, že na údajné trestné činnosti jsem se podílel od začátku roku 2009, a já přitom dospolečnosti Pavla Buráně nastoupil až 1. prosince 2009. To tedy nevěděli, ale že mám špatnoupověst, to věděli na sto procent. Patrně od oznamovatele…
Policie vás obvinila v souvislosti s údajnými finančními toky z hazardního byznysu, kteréměly být podle policie vraceny Pavlu Buráňovi v hotovosti. Jak jste tato obvinění vnímal aco podle vás stálo za jejich vznikem?
Jak jsem již řekl na začátku, když jsem si přečetl příkaz k domovní prohlídce, bylo mi jasné, odkudvítr fouká. Jak jsem již zmínil, o tom, jak tato kauza má vzniknout, kam se má správně dostat a kdodo ní má být zatažen, jsem již věděl z oněch odposlechů. Ale nevěřil jsem, že by tato inscenaceměla spatřit světlo světa. A už vůbec ne, že by se měla týkat mě. Vždyť v době údajně páchanétrestné činnosti byl oznamovatel předsedou představenstva této společnosti. On, vysokoškolskyvzdělaný člověk řídící společnost, by nevěděl, že se něco takového dělo, jak tvrdí ve svém oznámení? Tomu snad nemůže věřit ani malé dítě. Údajně se to dozvěděl až v roce 2018 odbývalých zaměstnanců. Zajímavé… Odposlechy s plánováním této kauzy jsou z roku 2015, ale tonikoho nezajímá.
Klíčovou roli v tomto případu sehráli svědci, kteří měli tvrdit, že peníze z hazardu nosili zpětPavlu Buráňovi v igelitkách. Jak dnes hodnotíte důvěryhodnost těchto svědectví a jaký bylpodle vás profil těchto svědků?
No, svědci. To je otázka? V normálně fungujícím právním státě by určitě neměla mít výpověďprotřelého kriminálníka větší váhu než výpověď bezúhonné osoby. V našem případě se trestnístíhání opírá hlavně o svědectví takovýchto osob.
Kritici české justice někdy mluví o takzvaných univerzálních svědcích, kteří se objevují vrůzných trestních kauzách. Setkal jste se s něčím takovým i ve vašem případě?
Nikdy bych tomu nevěřil, ale nyní po vlastní zkušenosti jsem skálopevně přesvědčen, že se různíuniverzální svědci proplétají mnoha kauzami jako červená nit. Jeden takový se objevuje i v našíkauze. Ale to je dáno systémem. Hojně to využívají osoby ve výkonu trestu, aby dosáhly dohody,popřípadě podmínečného propuštění z výkonu trestu. A mnohým se to daří.
Podnikatel Pavel Buráň již více než jedenáct let tvrdí, že byl unesen a svým bývalýmspolečníkem donucen podepsat dokumenty, které by znamenaly jeho ekonomickoulikvidaci. Přesto trestní stíhání bylo pravomocně ukončeno s tím, že únosci jsou nevinni. Cosi o tom myslíte vy?
To je otázka na samostatný článek. Zde policie odvedla dobrou práci, dokonce i Krajský soud veZlíně dvakrát tento čin odsoudil. Ovšem Vrchní soud v Olomouci byl jiného názoru. V této kauze jemnoho nevysvětleného, neboť Vrchní soud v Olomouci pouze slepě přitakával argumentůmobhajoby a na fakta poškozeného nebral zřetel s odůvodněním, že dokazování není bezbřehé.Např. mě, i když jsem byl vyslechnut policií jako svědek a měl bych k tomu co říct, nikdy nikdo usoudu nevyslechl.
Jak podle vás souviselo zahájení vašeho trestního stíhání s paralelně probíhající kauzouúnosu Pavla Buráně a soudními spory mezi ním a jeho bývalým společníkem?
Jak jsem již řekl, o tom, že je potřeba vymyslet kauzu se škodou více než 150 milionů, aby se todostalo tomu správnému útvaru, a na Juřičku něco vymyslet, se již hovořilo v odposleších právě přivyšetřování únosu… V těchto odposleších zaznělo plno zvučných jmen, která můžou či nemůžouněco zařídit. Mimochodem, tyto hovory vedl oznamovatel s jedním bývalým policejnímdůstojníkem.
Je dnes něco, o čem si s odstupem říkáte, že byste se s dnešními zkušenostmi čiinformacemi rozhodl jinak?
Já nemám nic, co bych chtěl v minulosti udělat nebo rozhodnout jinak. Celý život až do osudnéhodne 7. prosince 2021 jsem žil jako řádný občan, který nikdy neměl žádné problémy se zákonem anise správními orgány. Takto žiju dál, jen s tím rozdílem, že se mě snaží kriminalizovat na základěvýpovědí lidí s kriminální minulostí. Ne, já nemám důvod měnit nebo opravovat nějaké své rozhodnutí. A i nadále pracuji pro hazardní společnost, která si řádně plní své zákonné povinnosti ai v minulosti si vždy tyto povinnosti plnila.
V jaké fázi je dnes váš případ a jaké závěry z něj podle vás vyplývají nejen pro vás osobně,ale i pro veřejnost, která celou kauzu sleduje?
Stále se vyšetřuje a my zažíváme již necelých pět let stresu, poškozování pověsti atd. A co z tohoplyne pro veřejnost? V dnešní společnosti si nikdo nemůže říct, že se ho to netýká. Dnes si můžena každého někdo najít nějakého kajícníka, který mu za vidinu dohody či snížení trestu potvrdícokoliv.
Jak tato dlouholetá zkušenost ovlivnila váš pohled na českou justici? Věříte dnes ještě v to,že je možné domoci se spravedlnosti?
Víte, nedivím se, že důvěra ve spravedlnost je na tak nízké úrovni. Těch kauz bylo hodně. Začaloto politiky a volně to přechází i na veřejnost. Jak jinak vnímat demonstrativní akce, zatčení, dlouhévyšetřování, a nakonec se vše zamete pod koberec. Popřípadě soud dojde k názoru, že se trestnýčin nestal. Ale vyšetřovatelé, státní zástupci či soudci jsou pořád jen lidé a ne všichni jsou stejní.Bohu dík! A i proto já osobně věřím, že se dá v České republice domoci spravedlnosti, i když tomůže být cesta velmi trnitá.
Pavel Buráň dlouhodobě tvrdí, že jeho případ ukazuje na hlubší systémové problémy českéjustice. Sdílíte tento názor? A pokud ano, v čem podle vás tyto problémy spočívají?
Toto téma je hodně široké, ale v podstatě souhlasím s kolegou. Skutečnost, že různé stupně soudůrozhodují v průběhu času diametrálně odlišně, může být prezentována či vnímána jako důkaznepředvídatelnosti a nestability právního prostředí. Dokonce to může být vnímáno jako možnéovlivňování justice skrze osobní či obchodní vazby v regionu. Ale toto se netýká pouze soudů,podle mě je systémová chyba i v případě dozorujících orgánů atd. Pro příklad: podáte stížnost napochybení vyšetřovatele či jeho podjatost a očekáváte, že se k tomu vyjádří jeho nadřízený,popřípadě dozorující státní zástupce. Omyl, on se k tomu vyjadřuje ten, na kterého byla stížnostpodána.
Pokud byste měl s odstupem mnoha let říci, co by se podle vás muselo změnit, abypodobné kauzy nevzbuzovaly tolik pochybností o fungování spravedlnosti v Českérepublice – je podle vás taková změna ještě vůbec možná?
Změna je v demokratickém právním státě vždy možná, ale vyžaduje dlouhodobý tlak veřejnosti,médií a politickou vůli k reformě justice včetně změny legislativy a posílení dohledu nad vrchnímisoudy. Nicméně vzhledem ke složitosti případu, kdy se v něm angažují různé zájmové skupiny, sehluboká změna vnímání spravedlnosti neobejde bez ochoty přiznat systémové chyby. A co bypřispělo k takové změně? Zaprvé zkrácení doby řízení, aby nedocházelo k tak dlouhým průtahům,které zpochybňují důvěru v právo. Zadruhé silnější kárná opatření za evidentní justiční omyly neboúčelové prodlužování řízení. Kárná opatření a větší postihy za průtahy vyšetřování a zefektivněníkárných řízení v případech, kdy dochází k evidentním excesům nebo nečinnosti. Zatřetí jasnějšípravidla pro vracení věcí odvolacím soudem, aby prvostupňový soudce nebyl nucen rozhodnoutproti svému přesvědčení. A začtvrté větší nezávislost a odpovědnost při dozoru nad vyšetřováním,aby nedocházelo k situacím, kdy se poškozený cítí zcela bezmocný.