Dvanáct let od únosu podnikatele Buráně. „Vím, kdo a proč to naplánoval. Pravda nakonec vyjde najevo.“
Falešní policisté, pistole u hlavy, výhrůžky zavražděním dětí a podpisy dokumentů týkajících se stovek milionů korun. Tak podnikatel Pavel Buráň popisuje události ze 7. října 2014, kdy se měl stát obětí předem připraveného únosu. Ačkoli byli obžalovaní v této kauze nejprve dvakrát odsouzeni k vysokým trestům, nakonec byli pravomocně zproštěni obžaloby. Buráň je přesvědčen, že za tímto obratem stojí vlivové vazby v justici a že jeho následné trestní stíhání souvisí s událostmi, které údajnému únosu předcházely. Svou verzi příběhu nadále hájí, zpochybňuje postup některých soudců a státních zástupců a tvrdí, že má důkazy o tom, kdo, proč a jak měl celou akci připravovat.
Dvanáct let. Tak dlouhá doba uplynula od události, která podle podnikatele Pavla Buráně zásadně změnila jeho život i život celé jeho rodiny. Přesně 7. října 2014 jej měli na silnici mezi Drslavicemi a Prakšicemi zastavit tři muži vydávající se za policisty. Z auta ho měli násilím vytáhnout, zbít, spoutat a odvézt do domu jeho tehdejšího obchodního partnera Jaroslava Novotného v Kunovicích.
V domě Novotných měl podle Buráňovy výpovědi následovat brutální nátlak, který svou povahou připomínal mafiánské praktiky organizovaného zločinu. S hlavní střelné zbraně u hlavy, injekční stříkačkou přiloženou ke krku a především pod výhrůžkami zavraždění jeho dětí měl být přinucen podepsat dokumenty, které jej mohly připravit o majetek.
"Podepsal jsem se třemi únosci po boku, s pistolí u hlavy a injekční stříkačkou u krku. Po její aplikaci jsem měl být do hodiny mrtev. Jaroslav Novotný mi u toho osobně vyhrožoval, že pokud nepodepíšu, zabijí ti únosci napřed mě v poli a potom si dojedou pro mé děti. Co jsem v takové situaci měl dělat? Vůbec jsem nepřemýšlel a podepsal. Tohle by udělal každý rodič," vzpomíná Pavel Buráň, který tvrdí, že se tehdy záměrně podepisoval jinak, než se obyčejně podepisuje.
"Doma v Prakšicích jsem měl těhotnou přítelkyni a o kilometr dál dvě malé děti s bývalou ženou. Představa, že by mě odbachli v poli, jak mi vyhrožoval organizátor mého únosu Jaroslav Novotný, a potom si to jeli "vyřídit" za mými dětmi, mě úplně odrovnala. Chtěl jsem svou rodinu ochránit, jak to jen šlo," popisuje Buráň své pocity z večera 7. října 2014.
Dnes je podle svých slov stále více přesvědčen, že výhrůžky, kterým tehdy čelil, nemusely být plané. Upozorňuje přitom na údajné obchodní kontakty Jaroslava Novotného s Františkem Dorou a na souvislosti s rozsáhlou kauzou Cupral, která se týkala podezření z daňových podvodů při obchodování s barevnými kovy. "V této kauze se také lidé popravovali v poli, "odbachli" je zezadu pistolí, přesně tak, jak mi vyhrožoval Jaroslav Novotný toho večera 7. října 2014," dodává Pavel Buráň.
Případ Cupral v minulosti skutečně vyšetřovaly české orgány ve spolupráci se slovenskou policií. Podle informací Finanční správy se jednalo o rozsáhlé podezření z karuselových podvodů při obchodování s mědí, niklem a zinkem. V roce 2015 bylo v této věci obviněno šestnáct fyzických a tři právnické osoby. Samotné obchodní propojení Novotného s Dorou v této kauze se naší redakci však z veřejně dostupných podkladů nepodařilo nezávisle potvrdit.
Závažný je také další slovenský kontext. František Dora starší, někdejší starosta obce Dolný Chotár, byl v červenci 2022 pravomocně odsouzen k 25 letům vězení. Slovenský Nejvyšší soud potvrdil rozsudek, který se týkal mimo jiné účasti na objednávkách několika vražd, působení ve prospěch zločinecké skupiny sátorovců a hospodářské trestné činnosti. V případu figuroval také jeho syn František Dora mladší, který rovněž dostal pětadvacetiletý trest za ty samé skutky.
Psali jsme:
- "U Čapího hnízda aspoň řešili důkazy. U mě ne." Pavel Buráň ostře o justici, provokaci a milionech za výpověď
"Dnes jsem se v tom jen utvrdil, že to nemusely být plané výhrůžky," říká Buráň. Připomíná přitom násilné zločiny, které byly na Slovensku i v Čechách skutečně vyšetřovány, a tvrdí, že jejich oběti pocházely i z Uherského Hradiště a Ostrožské Nové Vsi.
"Já důkazy o tom, že se tak dělo, mám a mluvil jsem o tom i při výpovědi na NCOZ," zdůrazňuje Buráň, který považuje za nepochopitelné, že se těmito okolnostmi policie ani státní zastupitelství nezabývají, třeba už jen z úřední povinnosti.
Mezi dřívějšími společníky přitom nešlo o bezvýznamný obchodní konflikt. Ve hře byly stovky milionů korun. Podle Buráně šlo Jaroslavu Novotnému o to vytvořit pohledávku vůči společnosti a poté jej přimět, aby k příslušným závazkům přistoupil jako fyzická osoba. Buráň je přesvědčen, že právě snaha získat majetek Pavla Buráně byla skutečným motivem celé akce. "Jaroslav Novotný potřeboval vytvořit tuto pohledávku, aby si mohl započíst to, co dlužil firmě. To ale hlavní motiv nebyl. Novotný si nikdy ze svých dluhů těžkou hlavu nedělal. Celá rodina Novotných chtěla hlavně peníze a bylo jim jedno, jak se k nim dostanou," říká Buráň.
Únos podle něj nebyl improvizací. Připravoval se dlouhé měsíce
Na případu je z Buráňova pohledu mimořádně závažná ještě jedna okolnost. Tvrdí totiž, že nešlo o náhodný násilný exces, ale o dlouhodobě a systematicky plánovanou operaci mnoha lidí, jejíž příprava měla začít již v únoru roku 2014. "Byla to organizovaná skupina minimálně 12 lidí a jejich jména dnes znám," tvrdí Buráň, podle kterého tuto interpretaci podporují nejen policejní odposlechy a další důkazy shromážděné během vyšetřování, ale také závěry soudních rozhodnutí.
Krajský soud ve Zlíně v minulosti pod vedením soudce Radomíra Koudely hodnotil mimo jiné i přípravu smluvních dokumentů, jejichž podpis měl být na Buráňovi vynucen. Ve všech svých odsuzujících rozhodnutí, a nakonec dokonce i v zprošťujícím verdiktu dospěl k závěru, že Jaroslav Novotný za účelem násilného přivezení Pavla Buráně do svého domu najal další osoby.
Tento závěr však v následném odvolacím řízení neobstál. Vrchní soud ty věci hodnotil jinak, i když to podle Buráně vlastně nesměl dělat. Po zrušení předchozích rozsudků a dalším projednání věci byli obžalovaní nakonec pravomocně zproštěni obžaloby. Pavel Buráň způsob, jakým k tomuto obratu došlo, dlouhodobě zpochybňuje.
Jeho kritika míří především na postup odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci vedeného soudcem Vladislavem Šlapákem. Buráň tvrdí, že odvolací soud nepřípustně zasáhl do hodnocení důkazů nalézacího soudu, aniž by je sám provedl.
"Je to podobné jako v kauze Čapí hnízdo. Tam také nalézací soud pana soudce Šotta provedl důkazy, vyslechl svědky, znalce, atd. a rozhodl po několika měsících práce a poté, co všechny svědky viděl na vlastní oči a mohl si udělat názor," říká Pavel Buráň s tím, že následovalo očekávané odvolání.
"Odvolací soud měl tu věc posoudit a rozhodnout tak, jak je to definováno v zákonech i zvyklostech justice. A zákony by se měly řídit hlavně soudy. V každém případě je nutné respektovat procesní práva všech účastníků řízení, ale i poškozených, které vlastně před soudem zastupuje státní zástupce. Soudy by hlavně měly rozhodovat podle zákonů, tedy předvídatelně," říká Buráň, který považuje za důležité, že odvolací soudy nesmějí hodnotit důkazy nalézacího soudu, aniž by v rámci soudního jednání samy provedly všechny důkazy.
"Nalézací soud pana Šotta vyhodnotil důkazy na veřejném jednání pod kontrolou veřejnosti, dal si práci s výslechy svědků a znalců. Obviněný se mohl při takovém jednání bránit, poškozený nebo státní zástupce taky. Prostě to je transparentní řízení," zdůrazňuje Buráň s tím, že odvolací soud v případě Čapího hnízda měl provést pouze dva důkazy během dvou dnů a poté vyhlásit rozsudek.
Psali jsme:
- Pavel Buráň: Když důkazy nejsou, vyrobí se. A z toho, co mi vyprávějí soudci a policisté, mi někdy běhá mráz po zádech
"Dokonce se k tomu mohla vyjadřovat obhajoba i státní zástupce, ale ten zbytek si odvolací soud rozhodl za zavřenými dveřmi. A to je ten problém. To, co soudci Šottovi trvalo měsíce, než dospěl k nějakému názoru, zvládla paní soudkyně Brázdilová za dva dny se dvěma svědky," kroutí hlavou Pavel Buráň.
"V kauze mého únosu mi senát pana soudce Šlapáka nedovolil se ani obhájit ani cokoli vysvětlit. Vůbec mě nechtěli vidět nebo slyšet, dokonce nepřijali ani mé písemné argumenty. To vše s vysvětlením, že dokazování není bezbřehé," přidává srovnání Buráň. "Samozřejmě se žádné dokazování neprovádělo! V mém případě Vrchní soud vůbec nehodnotil důkazy. Zajímalo by mě tedy, jak ke svým názorům a výkladům vlastně došel? I přesto Vrchní soud nařídil Krajskému soudu, jak má důkazy vyhodnotit, což mimochodem krajský nalézací soud odmítl s tím, že s takovým názorem olomouckých soudců nesouhlasí. Ale protože vrchní soud je vyšší instance, tak krajskému soudu nezbývalo nic jiného, než zprostit únosce viny, byť to bylo proti přesvědčení nalézacího soudu. Tedy soudu, co měsíce hodnotil a prováděl důkazy, aby si udělal názor. Zarážející je, že tohle všechno proběhlo za nicnedělání vrchního státního zástupce pana Frgála. Ten mě měl zastupovat jako poškozeného. A tohle se prostě nesmí, to je proti selskému rozumu i proti právu" je přesvědčený moravský podnikatel.
Buráň postup odvolacího soudu považuje za vážné selhání justice. Domnívá se, že rozhodování olomouckého senátu by si zasloužilo nezávislé přezkoumání, a opakovaně vyslovuje pochybnosti o jeho zákonnosti i nestrannosti.
"Moc se divím, že se přezkumu zuby nehty brání také Vrchní i Nejvyšší státní zastupitelství. Jde mi o jediné, aby Nejvyšší soud, tedy další instance, mohl posoudit postup odvolacího soudu, který byl podle mého názoru nezákonný. V kauze mého únosu nechybějí důkazy, ale chybí vůle se na ně podívat. Prostě můj únosce vesele běhá po svobodě a těm, co by to měli řešit, je to úplně jedno. Spíš bych řekl, že jim to vyhovuje. A to je prazvláštní," myslí si.
Svou kritiku přitom v minulosti formuloval mimořádně ostře. Hovořil o výsměchu spravedlnosti, aroganci moci i postupu, který podle jeho přesvědčení nemá s právem nic společného. Své závěry spojuje také s podezřením na vlivové vazby takzvané Justiční mafie, které podle něj mohly sehrát roli při rozhodování o celé kauze.
Vrchní soud v Olomouci již v minulosti postup v kauze veřejně hájil. Jeho mluvčí Stanislav Cik ParlamentnímListům.cz sdělil, že důkazní situace zůstávala nejasná a připouštěla dvě možné verze průběhu událostí. Právě proto podle vyjádření soudu bylo nutné postupovat v souladu se zásadou rozhodování ve prospěch obžalovaného.
Buráň však tuto argumentaci odmítá. Podle jeho přesvědčení není problém v nedostatku důkazů, ale ve způsobu, jakým s nimi bylo nakládáno. "Proč se tedy někteří členové naší justice zuby nehty brání tomu, aby ten dosavadní postup posoudil nezávislý soud? Kdybych byl v roli obžalovaného, tak bych se mohl bránit, ale jako poškozený to za mě má dělat stát. Ale on to nechce. Proč?" pokládá řečnickou otázku s tím, že všechny rozsudky a usnesení jsou k dispozici na webových stránkách www.pavelburan.cz.
V justici podle něj působí i lidé, kteří si zaslouží uznání
Pavel Buráň sice některé představitele justice ostře kritizuje, zároveň ale zdůrazňuje, že nechce ani házet všechny soudce, státní zástupce nebo policisty do jednoho pytle. Podle jeho slov existují i lidé, kteří si za svou práci zaslouží uznání a respekt.
Jmenuje například soudce Radomíra Koudelu, který rozhodoval v kauze jeho únosu a jehož původní závěry byly následně přezkoumávány odvolacím soudem.
Připomíná také soudce Jana Šotta, který rozhodoval v kauze Čapí hnízdo a jehož rozhodování rovněž provázely odlišné právní názory soudních instancí. "Za zmínku určitě stojí i policisté, kteří kauzu mého únosu vyšetřovali, nebo třeba zlínský státní zástupce Matoušek. Všichni tito pánové dělali svou práci, nepolitikařili ani nekšeftovali. Všech si vážím za to, že dodržují zákony, a věřím, že takových lidí je v justici drtivá většina," dodává Pavel Buráň.
Přes všechny dosavadní výsledky soudních řízení nadále trvá na své verzi příběhu. "Po dvanácti letech už nejde jen o vzpomínku na to, co se mi tehdy stalo. Jde o celý řetězec událostí, který podle mě začal dlouho před samotným únosem. Jsem přesvědčený, že dnes dokážu doložit, kdo celou věc připravoval, proč to dělal a jaké kroky podnikal, aby mu všechno vyšlo. Ty důkazy přece nezmizely jen proto, že se jimi některé soudy nebo státní zastupitelství nechtějí zabývat."
Dvakrát odsouzeni. Nakonec všichni zproštěni
Právě vývoj soudního řízení patří k nejkontroverznějším kapitolám celého případu. Krajský soud ve Zlíně totiž obžalované v minulosti dvakrát uznal vinnými a uložil jim vysoké tresty. Při svém rozhodování vycházel mimo jiné ze svědeckých výpovědí, znaleckých závěrů a dalšího důkazního materiálu.
Buráň tehdy podle svých slov věřil, že se konečně dočkal spravedlnosti. Následoval ale zásadní obrat. Vrchní soud v Olomouci předchozí rozhodnutí zrušil a v dalším průběhu řízení byli obžalovaní pravomocně zproštěni obžaloby. "Prostě donutili nalézací soud respektovat jejich výklad důkazů bez toho, aby provedli jediný důkaz," opakuje Pavel Buráň svůj pohled na postup odvolací instance.
Na pravomocném zproštění nic nezměnilo ani následné řízení před Ústavním soudem. Také jeho výsledek Buráň ostře kritizuje a považuje jej za další důvod svých pochybností o fungování české justice.
Podnikatel přesto zůstává přesvědčen, že odvolací soud nepřípustně zasáhl do hodnocení důkazů. Tvrdí rovněž, že jeho námitky a návrhy nebyly dostatečně vypořádány. "Tohle není spravedlnost, to je justiční hra," prohlásil již dříve pro ParlamentníListy.cz.
Podle Buráně rozhodně nešlo jen o odlišný právní názor dvou soudních instancí. Opakovaně vyslovuje podezření, že do případu mohly zasáhnout vlivové vazby mezi některými představiteli justice, policie a dalšími osobami.
Taková tvrzení jsou mimořádně závažná a nelze je považovat za prokázaná. Buráň nicméně upozorňuje, že své podezření neopírá pouze o dojmy, nýbrž mimo jiné o obsah policejních odposlechů, v nichž se podle jeho interpretace hovořilo o možnostech ovlivnění výsledku případu po jeho přesunu do Olomouce.
"Já nepotřebuji, aby mi někdo věřil na slovo. Chci jen, aby nezávislý soud skutečně provedl a posoudil důkazy, stejně jako počínání soudců vrchního soudu, policistů z NCOZ, některých státních zástupců, všech z Olomouce, stejně jako advokátů Novotných a jejich manželek, z nichž minimálně jedna dlouhodobě pracuje jako asistentka na Ústavním soudě. Aby se někdo zabýval tím, co se připravovalo před únosem, co se dělo během něj a co následovalo potom. Právě v těch souvislostech je podle mě odpověď na otázku, proč celý případ dopadl tak neuvěřitelným způsobem."
Z údajné oběti se stal obviněný. Náhoda, nebo pokračování scénáře?
Příběh však podle Buráně zdaleka neskončil zproštěním jeho bývalého společníka. V prosinci 2021, tedy přibližně sedm let po událostech, které označuje za svůj únos, jej zadržela zásahová jednotka a sám začal čelit obvinění z hospodářské trestné činnosti.
Buráň od počátku tvrdí, že jde o účelově vytvořenou kauzu, která souvisí s jeho konfliktem s rodinou Novotných.
Za zvlášť podezřelé považuje časové souvislosti i skutečnost, že právě takový vývoj měl být podle jeho výkladu předvídán v policejních odposleších Jaroslava Novotného. V dřívějším rozhovoru popisoval, že se v nich mělo hovořit o potřebě vytvořit proti němu případ se škodou přesahující 150 milionů korun, aby jej řešil příslušný specializovaný policejní útvar z Olomouce.
"Vše se do puntíku splnilo, a to včetně osob, které byly na seznamu," uvedl již dříve Buráň.
Naopak Jaroslav Novotný v minulosti předkládal zcela odlišnou verzi událostí ze 7. října 2014. Podle jeho tvrzení Buráň do jeho domu přijel dobrovolně a smluvní dokumenty podepsal v rámci vypořádání jejich podnikatelských vztahů.
ParlamentníListy.cz se v minulosti, ale také aktuálně v souvislosti s novými skutečnostmi snažily získat vyjádření Jaroslava Novotného, avšak bez úspěchu.
Spor bývalých obchodních partnerů mezitím pokračuje také v občanskoprávní rovině. Podle informací Pavla Buráně se stále brání civilní žalobě týkající se dokumentů, které měl nedobrovolně podepsat právě pod nátlakem při údajném únosu. Ve sporu jde o částku přesahující 370 milionů korun.
Pro Buráně je právě toto jeden z nejabsurdnějších důsledků celé kauzy. Tvrdí, že se nejprve stal obětí násilného donucení k podpisu listin, jejichž právním následkům se musí bránit ještě po mnoha letech.
Nové pochybnosti o svědcích. Téma otevřela také Česká televize
Do širší debaty o fungování české trestní justice mezitím vstoupilo další téma, které Pavel Buráň ve svých dřívějších veřejných vyjádřeních opakovaně zmiňuje. Jde o takzvané univerzální svědky, tedy osoby, často s vlastní kriminální minulostí, které vypovídají v několika různých trestních kauzách a jejichž motivace i věrohodnost mohou vyvolávat pochybnosti.
Investigativně-publicistický pořad České televize Rozpleteno se v reportáži Svědek z cely zabýval právě okolnostmi, za kterých se ze spoluvězňů obviněných stávají důležití svědci. Reportáž otevřela otázky jejich důvěryhodnosti, motivace i možných výhod plynoucích ze spolupráce s orgány činnými v trestním řízení.
V pořadu vystoupil také podnikatel Robert Juřička, který podobné praktiky dlouhodobě kritizuje. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zveřejněném 7. října 2026 Juřička popsal své podezření, že výpovědi některých svědků mohly být motivovány snahou získat výhody v jejich vlastních trestních věcech. Upozornil také na dokumenty a okolnosti, které podle něj důvěryhodnost takových svědectví zpochybňují.
Pavel Buráň rovněž dlouhodobě tvrdí, že se v trestních věcech vedených proti němu objevují problematičtí svědci. Ve svých předchozích rozhovorech popisoval osoby, které podle jeho přesvědčení vypovídaly účelově, nepravdivě a výměnou za nejrůznější výhody.
Za zásadní problém považuje především situace, kdy by se případné výhody poskytované svědkům mohly promítnout do obsahu jejich výpovědí. Podle něj musí být každé takové svědectví důkladně prověřeno a případné motivace svědků transparentně posouzeny.
"Justice má vyšetřovat to, co se stalo, a ne kupčit s lidmi v problémech za různé úlitby a uzavírat dohody výměnou za svědectví. A tím vytvářet příběhy a kauzy," kritizuje Buráň postupy, z nichž některé orgány činné v trestním řízení podezírá.
"Když jsem před lety začal mluvit o univerzálních svědcích a o tom, jak se podle mě dají zneužívat v trestních řízeních, málokdo mě bral vážně. Čerpal jsem z vlastní zkušenosti. Je to jednoduché… Když nejsou důkazy, tak si je orgány vytvoří. Dnes se podobným praktikám věnuje i Česká televize a další média, a to znamená, že zdaleka nejde jen o mou kauzu. Netvrdím, že jde ve všech případech o totéž, ale jsem přesvědčený, že kdyby se někdo důkladně podíval na svědky a okolnosti jejich výpovědí v kauzách vedených proti mně, nestačil by se divit," říká Pavel Buráň.
Dvanáct let soudů, pochybností a neuzavřených otázek
Kauza má také další rozměr. Buráň v minulosti upozorňoval na soudní spory kolem knihy Zločiny beze zbraní 2, která jeho případ rozebírala a jejíž distribuce byla předmětem soudního rozhodování. I tyto události v minulosti označoval za součást snahy omezit veřejnou diskusi o případu, který podle něj odhaluje závažné problémy české justice.
Jeho případ tak v průběhu let přerostl z původního obchodního konfliktu v sérii trestních, občanskoprávních i mediálních sporů.
Pro Pavla Buráně však celá kauza zůstává především osobním příběhem člověka, který je přesvědčen, že se stal obětí násilného trestného činu a následně nedokázal dosáhnout spravedlnosti způsobem, který by považoval za odpovídající shromážděným důkazům.
"Je to dvanáct let mého života. Dvanáct let, během kterých se musím bránit něčemu, co jsem sám nezavinil. Byly chvíle, kdy to bylo nesmírně těžké, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že pravda jednou vyjde najevo. Vím, co se mi 7. října 2014 stalo. Vím, proč se to stalo, a jsem přesvědčený, že dokážu také to, kdo a jak celý únos připravoval. Nejde mi o pomstu. Jde mi o spravedlnost, o mou rodinu a také o to, aby něco podobného nemohl bez následků zažít nikdo další. Ať to bude trvat jakkoliv dlouho, nevzdám to."
Dvanácté výročí tak není pro Pavla Buráně připomínkou uzavřeného příběhu. Naopak. Je dalším milníkem v jeho úsilí dosáhnout přezkoumání okolností, které podle něj česká justice dosud nedokázala uspokojivě vysvětlit.
A především připomínkou otázky, kterou pokládá už dvanáct let: Jak je možné, že událost, o jejímž průběhu a organizátorech byly podle něj nashromážděny rozsáhlé důkazy, skončila pravomocným zproštěním všech obžalovaných? Na odpověď, kterou by považoval za spravedlivou, Pavel Buráň stále čeká.
