Citace z Rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2022 bod 176: "Podle nalézacího soudu je zcela nemyslitelné, aby v rámci jakéhokoliv rozhodnutí odvolacího soudu nebylo postupováno v souladu s ustanovením § 264 trestního řádu. Přes tuto zdůrazněnou skutečnost považuje nalézací soud za nutné konstatovat, že z výše uvedeným usnesením vrchního soudu nesouhlasí. Nalézací soud především nechápe, z jakého důvodu odvolací soud ve věci nerozhodl sám, když listinné důkazy a doplněné znalecké posudky měl odvolací soud k dispozici před svým rozhodnutím a jedná se o důkazy, které obhajoba odvolacímu soudu zaslala po rozhodnutí soudu I. stupně. Nalézací soud v tomto směru nemá od odvolacího soudu nařízeno vyslechnout znalce, ale toliko provést úkony tak, aby v rámci zaslaných písemností byla doplněna důkazní situace. Pokud se týká výpovědi svědka ██████████████, který následně stejně odmítl ve věci vypovídat, a na jehož výpovědi obžalovaní netrvali, naopak žádali, aby soud rozhodl bez této výpovědi, pak tento svědek měl sloužit pouze k posouzení věrohodnosti poškozeného ████████████, přičemž odvolací soud přisvědčil odvolatelům v rámci jejich ohodnocení věrohodností výpovědí poškozeného Pavla Buráně. V této souvislosti nalézací soud poukazuje především na bod 37 a 75 usnesení vrchního soudu, ze kterých plyne, a to i při vyhodnocení všech závěrů vrchního soudu, že vrchní soud dospěl k názoru, že výpověď obžalovaného ████████████ týkající se dané trestní věci není věrohodná. Za této situace je zcela zřejmé, že bez konstatace věrohodnosti výpovědi ████████████ ve věci je možno učinit toliko jedno rozhodnutí, a to rozhodnutí o zproštění obžalovaných. Nalézací soud proto nechápe, z jakého důvodu odvolací soud ve věci nerozhodl sám, a to i s ohledem na posílení apelačního principu novelou z roku 2001 a s tím související judikaturou (např. 4 Tz 52/2003). Nalézací soud rozhodně netvrdí, že určité skutečnosti nemohou býti vyhodnoceny různě a v žádném případě netvrdí, že jeho závěry týkající se dané trestní věci jsou jediné správné a jediné možné. S ohledem na usnesení vrchního soudu se však k některým hodnocením vrátí. Výpověď poškozeného je pak v protikladu s výpověďmi i dalších svědků, případně listinných důkazů, tak jak velmi podrobně uvádí vrchní soud, přičemž nalézací soud v tomto směru zdůrazňuje, že k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného dospěl právě na základě pokynu vrchního soudu. Věrohodnosti, či nevěrohodnost výpovědi poškozeného je zcela zásadní otázkou při hodnocení důkazní situace a vyhodnocení, zda bylo, či nebylo prokázáno jednání obžalovaných, které by bylo možno podřadit pod trestnou činnost. Pokud při úvahách o hodnocení důkazní situace nalézací soud vychází z nevěrohodnosti výpovědi obžalovaného, pak je nutné konstatovat, že události ze dne 7. 10. 2014 okolo 18 hodiny, pro které byly původně obžalováni ███████████, ██████████████ a ████████████, v rámci dokazování před nalézacím soudem nebyly prokázány, a všechny výše uvedené osoby byly pravomocně zproštěny. Obžalovaní ███████ byli v rámci obžaloby viněni především z jednání, které proběhlo v jejich rodinném domě. O tomto jednání pak ve své výpovědi přímo hovoří toliko poškozený Pavel Buráň, a právě z popisu tohoto jednání vychází obžaloba. Ostatní osoby, které se přímo nebo nepřímé účastnily tohoto jednání, pak trestnou činnost kategoricky popírají. Je tedy zcela logické, že v případě zpochybnění věrohodnosti výpovědi poškozeného je nutno ostatní důkazy označit za okrajové a není jiné možné rozhodnutí, než rozhodnutí o zproštění obou obžalovaných, což nalézací soud také učinil. S ohledem na doplnění dokazování pak nalézací soud v tomto směru rovněž upozorňuje na trestní stíhání poškozeného, což však nemá přímou souvislost s hodnocením jeho věrohodnosti, protože poškozený doposud nebyl pravomocně odsouzen nebo nebylo ve věci pravomocně rozhodnuto. Dané trestní stíhání však svědčí o určitém způsobu života poškozeného. Obdobný nepřímý vztah má pak ve věci rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 80 Cm 120/2019, případně znalecký posudek z oboru zdravotnictví vypracovaný znalkyní PhDr. █████████████████, kdy v závěrech tohoto znaleckého posudku nejsou jednoznačné a zcela nezpochybnitelné závěry. Obdobně výpovědi svědků, jejichž výslech byl proveden po rozhodnutí vrchního soudu, sice nepřímo potvrzují verzi žalovaných, když obžalovaný Novotný před těmito svědky nikdy nehovořil o spáchání trestné činnosti. Tuto skutečnost však v žádném případě nelze přeceňovat, neboť obžalovaný, kterého svědci chtěli odvézt a připravit o značné finanční prostředky, v době rozhodné činnost obou svědků oznámil na policii a bylo by tedy absurdní předpokládat, že by právě před těmito osobami zmínil jakékoliv skutečnosti, které by jeho osobou mohly spojovat se žalovanou trestnou činností. Nalézací soud proto konstatuje, že de facto dané rozhodnutí, které je výše uvedeno, vychází z důkazního stavu, tak jak bylo dokazování provedeno před rozhodnutím nalézacího soudu ze dne 17. 12. 2019, přičemž nalézací soud vychází z pokynu odvolacího soudu, dospívá k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného, a na základě této zcela zásadní skutečnosti konstatuje, že dokazováním nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou oba obžalovaní stíháni, a proto obžalované zprostil obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku."