ZLOČINY BEZE ZBRANÍ 2

V souladu s pokynem vrchního soudu se nalézací soud bude rovněž zabývat vyhodnocením věrohodnosti výpovědí svědků (jméno), (jméno) , (jméno)  a (jméno) . 

Svědkové ve svých výpovědích jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení se vyjadřovali k událostem ze dne 7. 10. 2014, kdy poškozený měl být při cestě domů z Uherského Hradiště přinucen nejprve k zastavení svého vozidla Volkswagen Touran, následně k přesunutí na místo spolujezdce a poté byl odvezen do domu obžalovaného (jméno).

Mezi výpověďmi svědků jsou reálné rozdíly a na tuto skutečnost poukazovala i obhajoba, podle které z naprosto zásadních rozporů mezi těmito svědeckými výpověďmi, ale i dalšími důkazy, nelze z těchto svědeckých výpovědí činit žádné relevantní závěry. Svědkové se liší v rámci svých výpovědí v počtu údajných policistů, v jejich oblečení v době, kdy tyto události viděli, přičemž jejich výpovědi nejsou v souladu s výpovědí Pavla Buráně, který dané skutečnosti líčí odlišně.

Soud konstatuje, že skutečně v rámci výpovědí svědků lze mezi výpověďmi svědků nalézt podstatné odlišnosti, přičemž tyto výpovědi svědků nejsou totožné s výpovědí poškozeného Pavla Buráně. Po vyhodnocení těchto skutečností nalézací soud dospívá k následujícím závěrům:
- Svědkové s ohledem na rozdílnost jejich výpovědí v žádném případě nebyli zajištěni poškozeným Pavlem Buráněm, tak jak bylo naznačováno ze strany obhajoby v rámci celého trestního řízení, kdy tyto osoby měly být falešní svědkové vypovídající ve prospěch poškozeného Pavla Buráně; pokud by se jednalo o svědky, jejichž účelem by mělo být toliko prokázat věrohodnost tvrzení poškozeného Pavla Buráně, pak charakter a obsah jejich výpovědi by byl zcela odlišný a rozdíly v jejich výpovědích by byly maximálně minimální.
- Jak soud již uvedl v rámci obecného hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí a skutečností mající vliv na popis reálných událostí, pak je zcela běžné, že svědkové různě popisují reálně prožité události. Běžně tak mezi svědeckými výpověďmi dochází k rozdílnému popisu osob, které jsou předmětem svědeckých výpovědí; často i k rozdílnému uvedení počtu osob, případně časového určení. V této souvislosti soud zdůrazňuje časový odstup svědeckých výpovědí od doby 7. 10. 2014, přičemž svědkové hovořili o skutečnostech, které nepovažovali pro svoji osobu za závažné a v době rozhodné také nevěděli o páchání závažné trestné činnosti. Tato dedukce nalézacího soudu je potvrzena i dalším jednáním daných svědků, z nichž nikdo o událostech ze dne 7. 10. 2014 neinformoval policii, ani nedával podnět k zásahu policie.

S ohledem na značný časový odstup mezi reálně zažitou skutečností a dobou výpovědí svědků, s ohledem, že tyto skutečnosti se přímo svědků nedotýkaly, soud považuje rozdíly mezi výpověďmi svědků za pochopitelné a celkem logicky vysvětlitelné právě nedostatky v lidské paměti a nedostatky lidského vnímání. Je však zřejmé, že svědkové, byť nedokonale a s chybami, popisují reálné skutečnosti, které skutečně zažili, byť tyto skutečnosti v jejich výpovědích jsou zkreslené a také časové určení těchto událostí je s největší pravděpodobností zkreslené. Nalézací soud tak uzavírá, že výpovědi těchto čtyř svědků částečně potvrzují hodnověrnost výpovědi poškozeného.